Část státní zkoušky SVIP vychází z koncepce liberálního studia, v němž si každý student v rámci studijního plánu volí své vlastní kurikulum. Je tedy koncipována tak, aby jejím prostřednictvím studující zúročili své dosavadní studium společenských věd. Pro státní zkoušku jsou vypsány okruhy, které odpovídají výuce povinných a profilových povinně-volitelných předmětů. Student si z těchto okruhů při zápisu ke státní zkoušce vybírá osm okruhů, z nichž chce být zkoušen/a. K okruhům není předepsána literatura – studující při přípravě na SVIP pracují s literaturou uvedenou u jednotlivých předmětů, na něž SVIP navazuje. Tematický rozsah jednotlivých okruhů je u každého z nich specifikován. Koncepce SVIP předpokládá, že ve volbě okruhů studující zohlední své studijní kurikulum (a tedy i profilaci ve vybraném společenskovědním oboru), ale není to podmínkou.

Ke SVIP se student může zapsat nejdříve poté, co úspěšně absolvoval povinné předměty Úvod do společenských věd I. a Úvod do společenských věd II. a profilující výuku ve vybraném společenskovědním oboru (zaměření sociologie, antropologie či psychologie) ve výši 16 kreditů (v rámci této profilující výuky je třeba absolvovat úvodní předmět do příslušného oboru).

U státní zkoušky Filosofie v kontextu humanitních věd má adept na základě své filosoficky relevantní četby pojednat určitou filosofickou kvestii (tj. otázku), již si ke zkoušce vylosoval. Kvestie jsou rozděleny do pěti tematických okruhů, z nichž si adept ke zkoušce volí jeden okruh. Těmto tematickým okruhům jsou rovněž přiřazeny odpovídající seznamy povinně-volitelné literatury, do jisté míry ale lze k zodpovězení kvestie využít i literaturu přesahující tyto seznamy. U zkoušky má adept nejprve formulovat vylosovanou kvestii jako problém, dále předvést a doložit v opoře o svou četbu různé způsoby jeho uchopení a řešení a nakonec se pokusit o srovnání takto vyložených koncepcí. K FKHV se studující může zapsat nejdříve poté, co úspěšně absolvoval povinné předměty Úvod do filosofie I. a II. a profilující výuku ve filosofii ve výši 16 kreditů.

Zkouška je zaměřena především na evropské dějiny s určitým akcentem na dějiny české (příklady z českých dějin mají sloužit k podrobnějšímu uchopení a demonstrování obecnější problematiky). Tematicky je pozornost věnována především (a) dějinám institucí a jejich souvislosti s povahou mocenských systémů a s průběhem základních sociálně-dějinných a kulturně-dějinných procesů, (b) dějinám náboženského, vědeckého a politického myšlení a dějinám kultury, (c) dějinám umění.

Student by u zkoušky měl prokázat nejen základní znalosti ve výše uvedených oblastech, ale především svou způsobilost samostatně pracovat s odbornou historiografickou literaturou, rozlišovat v ní to, co je vzato ze samotných pramenných informací, co je již interpretace vyplývající z uplatnění příslušných archeologických či dějepisných metod, co jsou obecnější teoretická východiska a závěry toho kterého autora. Zkouška je komisionální a má formu ústního zkoušení. Relevantní k ní je a) prostudování 10 titulů z okruhu povinně volitelné literatury, b) příprava prezentace 5 témat z okruhu povinně volitelných témat. K EDK se studující může zapsat nejdříve poté, co úspěšně absolvoval povinné předměty Úvod do historie I. a II. a profilující výuku v historii ve výši 16 kreditů.