Jan Horský ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Co se studenti díky předmětům z historického modulu naučí? Snažíme se postavit výuku tak, aby nebyla určená pouze historikům, ale chceme ukázat dějep na svět i těm, kdo mají zájem o filosofii, psychologii, antropologii a podobně. Tento pohl vývojový, což znamená, že má na zřeteli proměny v čase, a jednak je oproti jiným disciplín filosofii, dosti empirický v tom smyslu, že by měl ukázat, že tvrdit mohu pouze to, co moh podložit. To pokládáme za to hlavní. Rozhodně si nemyslíme, že by studenti měli znát celé spíš o to, aby se naučili dějepisně vidět svět. Liší se nějak váš přístup k dějepisu od toho, na nějž bývají studenti zvyklí ze střední šk Ano a řekl bych, že podstatně. Záleží samozřejmě jak na kterém gymnáziu nebo střední škole dějepis se bohužel většinou traktuje jako namemorovaná znalost faktů. Studenti jsou pak př že uspějí u zkoušky, budou-li znát co možná největší množství faktů nazpaměť. A navíc fakt dekontextualizovaných. Přitom nám jde o pravý opak. My chceme spíš ukázat souvislosti a to určitými pramennými zprávami, daty nebo chcete-li fakty, zacházet v rámci nějakých výkladů jejich kontextualizace. O ní nám jde vlastně mnohem víc než o ta fakta samotná. Je velmi t rovnováhu, protože je jasné, že nějaká faktografická znalost je nutná, aby vůbec bylo o če být ale samoúčelná. S čím se studenti v rámci povinných atestů Historického modulu nejvíce potýkají? Naše zkoušky jsou postaveny na rozboru literatury a možná že právě tady se nejvíc projevuj mezi znalostí faktů a způsobilostí kontextualizovat. Když se ptáme například na to, jak He vykládá vznik středověkých měst, jde nám spíš o jeho výklad a o to, v jakých souvislostech a kde vzniklo jaké město, to už jsou spíš takové příklady, na kterých nebudeme příliš bazí studentů je ale zvyklých, že právě na tomhle se bazíruje nejvíc, a tak neustále uvádějí at onen Pirrenův výklad už neznají. To velmi souvisí s tím, že spousta studentů jde ke zkoušc výpisky, které někdo připravil většinou tak, že atomizoval fakta, čímž úplně zrušil výklad a to se pak u zkoušky výrazně projeví. Jsou nějaké směry v rámci historie, kterým by se naši vyučující věnovali více? Jak jsme se tu na modulu sešli, tak se věnujeme poměrně různým směrům historie nebo reflex vědy.  Jaroslav a Blanka Altovi se věnují hlavně dějinám kultury a výtvarného umění, Zdeně náboženství, Markéta Pražáková Seligová a částečně já dějinám rodiny, Roman Zaoral dějinám a ekonomickým dějinám období středověku, Jiří Pešek se věnuje devatenáctému století a otáz myšlení a národních ideologií, Jan Tuček se věnuje otázkám kolem dějepisných narativů, kte užívány k jakési identitotvorné činnosti různých skupin, atd. Obecně se dá říct, že nám ne dějiny, ale spíše o dějiny faktograficko-náboženské, o dějiny kulturní, civilizační a spíš strukturálních rysů a obecnějších souvislostí. Měli byste pro studenty, kteří už teď vědí, že by se rádi zaměřili na historii, nějaká dop předmětů, které by stálo za to si zapsat už v 1. ročníku? Nejpodstatnější je načíst literaturu k Úvodu do historie, ke které se potom opakovaně vrac zkoušek. Pro vážnější zájemce o historii je pak připraven Historický proseminář I.: úvod d dějepisu, který by jim měl ukázat, jakým směrem mohou dál rozvíjet svůj zájem. Lze si zaps kurzy, záleží ale na tom, jak se sejde zájem studenta s tím, co který vyučující přednáší.